V úterý proběhl první den letošního ročníku Aerodrome festivalu v pražském Výstavišti. Americká jména nalákala celé houfy fanoušků a to, že hlavními headlinery večera byli AVENGED SEVENFOLD (A7X), byla skutečně jen souhra pořadí, protože hvězdou večera, až na české HENTAI CORPORATION, kteří zaskakovali za MEGADETH kvůli úmrtí v rodině basáka DAVIDA ELLEFSONA, mohla být opravdu každá skupina. ROB ZOMBIE, POWERMAN 5000 nebo LIMP BIZKIT jsou názvy v hudební branži neopomíjené a světového formátu, při nichž každému rockovému fanouškovi tuhne krev v žilách.

Celou parádu odstartoval o půl čtvrté projekt MICHAELA DAVIDA CUMMINGSE, lépe známého pod přezdívkou SPIDER ONE, POWERMAN 5000. Přestože kapela začínala jako první, svými songy How To Be A Human, jenž je ústřední skladbou jejich poslední desky Builders of the Future, nebo Supernova Goes Pop, When Worlds Collide, Nobody’s Real z jejich nejznámějšího alba z roku 1999 Tonight the Stars Revolt!, pomalu dostávala publikum do varu. Samozřejmě i jiné jejich písně zvedaly rockery i rockerky ze země, zejména to pak byla dynamická Bombshell, jež je proslule oblíbená, jelikož se objevila i na soundtracku k, dnes již jedenáct let starému, filmu Freddy vs. Jason. Po necelé hodince se šli nachystat
HENTAI CORPORATION.

\"\"

Ti předvedli další ze svých šílených krasojízd. Hudebně do celkového schématu dne moc sice nezapadali, ale možná to bylo dobře. Protože zaručeně překvapili ty, kteří je viděli poprvé. Šílené grimasy, gestikulace, vulgarity a průpovídky frontmana RADKA ŠKAROHLÍDA, jehož ruka co pauzu mezi songy třímala flašku Jagermeistera, mnohé pobavily, ale mnohým také nechaly rozum stát. Mě osobně bavil, protože HENTAIe už nějaký ten pátek znám, a tak člověk jaksi ví, co má čekat. Stejně tak jejich hudba musela počechrat nervy slabším povahám, pochodujícím kolem, které čekali hlavně na LIMP BIZKIT a A7X. Tragedy Of Uncle Hitler, mimochodem v den koncertu bylo shodou okolností Adolfa, což zpěvák neopomněl podotknout, Goblin Love nebo Dr. Zaius, jež byla věnována: „Miloši zm*du Zemanovi!“, byly důvodem pro bolehlav více než pár nemetalovým hlavám.

Když slunce sestoupilo o trochu níž, přišel na řadu, pro mne, hřeb večera. Vizionář, hudebník, režisér ROB ZOMBIE. Stejně tak, jako jeho bratr MICHAEL hudební událost otevřel, stejně tak ROB na americké vlně pokračoval. Na stage se připlazily obrazy klasických příšer z amerických hororů, přišel zmalovaný JOHN 5, jenž chystá zanedlouho novou desku. Nedávno jste měli možnost vychutnat si singl This Is My Rifle. Sám JOHN má za sebou spolupráci s kapacitami jako MARILYN MANSON, LYNYRD SKYNYRD, LITA FORD, RICK SPRINGFIELD, DAVID LEE ROTH nebo třeba STATIC-X. S ROBEM spolupracuje již dlouhá léta, a jak je vidět, stále jim to dobře šlape.

ROB se ukázal na začátku setu tak, jak to umí nejlépe. Klasicky s kloboukem, bundou s třásněmi a nejlepším otvírákem s názvem Dragula. Následovaly
Superbeast, Living Dead Girl a další. Nezapomněl ani na svou časnou éru s WHITE ZOMBIE, kdy Thunder Kiss ’65 při pomalu zapadajícím slunci přeměňoval českou domovinu na pravou a nefalšovanou Ameriku. Ostatně ale ne každého těšilo hřejivé slunce, když ROB hned v úvodu prohlásil: „Co je ku*va za čas?! Před chvílí jsem vstával a měl snídani!“ Očividně i svými posunky narážel na to, že se mu dvakrát nelíbí hrát za denního světla. V průběhu svého koncertu se ale otřepal, protože se sám rozhodl jít mezi diváky, a to až do prostoru před zvukařem. Konec představení měl velký styl a byl věnovaný hlavně studentům, kterým končí školní rok, takže nesměl chybět cover School’s Out, původně od ikony ALICE COOPERA.

\"\"

A přišli na řadu
LIMP BIZKIT. FRED DURST spolu s ostatními o sebě nechal naposledy slyšet se svým albem Gold Cobra, což byl důkaz jejich návratu. Vystoupení se neslo v čistě hitovém duchu. A proto zněly Výstavištěm největší pecky: Gold Cobra, My Generation, My Way, Nookie, Break Stuff. FRED měl energie na rozdávání a při skladbě Nookie si šel zaskákat mezi své fanoušky, následně to vzal středem dokola a podával si ruky s každým, kdo chtěl. Přesto ale tomu vystoupení něco chybělo. Bylo to podobné tomu, jako když vás táta vezme na den do práce a vy ho vidíte, jak si odvede, co musí, a pak jde prostě domů. Jejich výkonu chyběla ta třešnička na dortu, ten bonus, při němž si řeknete: „Wow! To je naprosto boží kapela!“

\"\"

Když už slunce úplně zašlo a byla konečně ta pravá atmosféra, ta, o níž mluvil i ROB ZOMBIE, pak byl čas na hlavní bandu. A7X jsou kapelou s vyhraněným zvukem. Jejich typický drive a vášeň pro střídání rychlých a pomalých melodií mě přiměly, abych byl na jejich představení hodně zvědavý i natěšený. Nicméně, bohužel hlas M. SHADOWSE byl zbytečně přehlušen a dosti se ztrácel pod nánosy zvuků ostatních členů skupiny. Zdálo se, že to divákům ani moc nevadí. Otázkou zůstává, jestli to vůbec ještě postřehli, protože podle spodního prádla naházeného na pódiu to spíše vypadalo, jako kdyby tam na ně nikdo nepřišel kvůli jejich hudbě. Holky z nich totálně šílely. Dokonce jsem před kamarádkou pronesl, že mi spíše, než regulérní kapelu, už připomínají jednu z těch chlapeckých kapel na baterky. To mi hned tak neodpustí. Ale opravdu jsem si chvílemi připadal jako na koncertě BACKSTREET BOYS. Pak mne ale vždycky zpátky vtáhlo kytarové sólo nebo zabijácké kopáky.

Co se týče setlistu, tak pánové z A7X nezklamali. Byl bohatý na písně z průřezu jejich tvorby. Hail To The King, So Far Away, Nightmare, Bat Country, Afterlife, This Means War a další. Svou show nezapomněli obohatit o sérii plamenů ani konečný ohňostroj. Někdy byly ony plameny tak horké, že jejich teplo jsem cítil i já, a to jsem stál v polovině obecenstva.

\"\"

První den se povedl na jedničku, každý si přišel na své, ale to nejlepší nás ještě čeká. Řítí se k nám legenda legend, METALLICA. Druhé červencové úterý bude pokračováním povedeného metalového svátku, jenž Praha zase nějaký čas určitě neuvidí.

\"\"



Text: Martin Žatecký
Foto: David Webr